Bude Vás zajímat

Hezký den všem, kteří si otevřeli naše stránky.

Na úvod vám nabízím úryvek z knihy, která je velice inspirující a souzní s tím, co vám zde nabízíme. Píše se tam mimo jiné i o tom, co je a co není v souladu s naším historickým vývojem, tedy co je kontinuální a co ne.

Jean Liedloffová: Koncept kontinua (úryvek z knihy)
…Jak se tedy můžeme dozvědět o rozdílech v životě kontinuálních a nekontinuálních miminek? Můžeme začít pozorováním lidí, jako jsou Yequáni (jihoameričtí indiáni) a pak se pozorněji podívat na příslušníky naší vlastní kultury. Svět miminek v náručí, tak jako v době kamenné a svět miminek v civilizovaných kulturách se liší jako den a noc.

Kontinuální miminko berou rodiče od narození všude s sebou. Ještě než odpadne pupečník, je život miminka plný akce. Většinu času prospí, ale i ve spánku se seznamuje s hlasy svých blízkých, se zvuky jejich aktivit. Zažívá nárazy, mačkání a prudké a nečekané pohyby, náhlé zastavování, zvedání, tlak na nejrůznější místa těla, podle toho, jak si ho osoba, u které je, posunuje, aby mohla vykonávat svou práci nebo tak, jak je jí to pohodlné. Zvyká si na rytmus dne a noci, na změny povrchu a teploty na kůži a na bezpečný „správný“ pocit, že ho někdo drží na živém těle. Své silné potřeby po tělesném kontaktu by si ale všimlo až tehdy, když by se mu ho nedostávalo. Fakt, že toto zacházení očekává a že se mu ho dostává, přenáší kontinuum jeho druhu dál.

Fáze v náručí trvá od porodu do doby, kdy miminko začne dobrovolně lézt. Během ní získává zkušenosti, které naplňují jeho vrozená očekávání. Když je miminko vzhůru, pohybuje se velice málo a je celkově uvolněné a pasivní. Má ale jistý svalový tonus, nepodobá se hadrové panence, jako když spí. Používá ekonomické minimum svalové aktivity nutné k tomu, aby mohlo věnovat pozornost dění kolem sebe, jíst a vylučovat. Nedlouho po porodu má i první úkol: samo udržovat v rovnováze tělíčko a hlavičku v nekonečně mnoho polohách, podle druhu činnosti a polohy osoby, která ho drží.

Může třeba ležet na klíně, kde se ho občas dotýkají ruce či dlaně osoby, která s ním něco dělá, pak najednou cítí, jak se klín zvedá a ruka ho bere za zápěstí. Klín klesá, ruka ho uchopuje pevněji a zvedá do vzduchu, až je miminko v kontaktu se zbytkem těla. Potom se dotyčná osoba ohne, aby něco zvedla a miminko je na chvilku hlavou dolů. Ten, kdo ho nese, pokračuje v chůzi, běží, pak opět jde, miminko se houpe ve střídavém rytmu. Pak ho zase někdo vezme do chladivé vody, umývá ho a masíruje. Pak cítí vlhkou kůži na jiné kůži a její teplo.

Pak na něj dopadá teplo slunečních paprsků nebo chlad větru. Život miminka plný akce se shoduje s životy, jaké žily milióny jeho předků a odpovídá očekávání jeho druhu. V tomto stadiu miminko toho dělá málo, ale díky dobrodružství v náručí zaměstnané osoby má hodně rozmanitých zážitků. Jeho smysly mají nezměrné množství různých podnětů, proto se mohou aktivně rozvíjet a zlepšovat své funkce a jejich koordinaci s mozkem. Prvním zážitkem je především tělo a pohyb zaměstnané matky. Díky těmto pohybům se miminko blíže seznamuje s tempem aktivního života. Rytmus se stává charakteristickým pro živý svět a je vždy spojován s pocitem naprosté „správnosti“ sebe sama a s pocitem příjemné náruče.

Pokud je miminko v náručí někoho, kdo jenom klidně sedí, nepomůže mu to naučit se kvalitám života a činnosti. Pouze to zažene negativní pocity z opuštění, separace a mnohé z nejhorších muk neuspokojené touhy. To, že nás miminko aktivně vybízí, abychom s ním zacházeli akčněji znamená, že takové zacházení očekává a vyžaduje, aby se mohlo vyvíjet. Matka, která tiše sedí, vychovává miminko k přesvědčení, že život je mdlý a pomalý. Takové miminko bude neklidné a bude dávat najevo, že potřebuje více stimulace. Bude sebou házet, aby ukázalo, co chce nebo bude mávat ručičkami, aby máma byla rychlejší. Pokud s ním bude zacházet maminka jako se skleněnou vázou, nejspíš mu vsugeruje, že je křehké a rozbitné. Ale pokud s ním zachází jakoby mimochodem a nečekaně, miminko bude přesvědčené, že je silné, přizpůsobivé a bude se cítit jako doma v nejrůznějších situacích. Cítit se křehký je nejen nepříjemné, ale pro efektivní vývoj dítěte a později dospělého i kontraproduktivní. Vyvíjíme se podle zkušeností předků. Očekáváme stejné události jako ty, které tato očekávání formovaly.

Potřebujeme je, abychom zachovali naši vývojovou integritu. Pokud tedy dojde k odchylce, byť jen jednoho evolučně osvědčeného detailu, může to stát jedince jistou část jeho vrozeného blaha. Ať už nepatrnou, že si toho vůbec nevšimne nebo takovou, která se obecně vytratila do té míry, že ji za ztrátu vůbec nepovažujeme. Výzkumy už poukázaly na situaci, kdy má ochuzení o zkušenost lezení škodlivý vliv na pozdější vývoj verbálních schopností. Podobně by se mohlo zjistit, že ochuzení o to být v raném věku držen v nejrůznějších polohách, či zažít si na určitou krátkou dobu déšť, způsobují nedostatečnou jistotu při chůzi nebo náchylnost k mořské nemoci. Proč indiáni nemají závratě?

Miroslav Wilczek

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.