Mozek v nebezpečí

Mylná je představa většiny rodičů, že mozek jejich dítěte je určen na to, aby se učil. Není to tak úplně přesně. Mozek nezajímá učení, mozek zajímá přežití. A učení existuje jedině proto, aby sloužilo požadavkům tohoto prvořadého cíle. Nežijeme proto, abychom se mohli učit, ale učíme se, abychom dokázali přežít.

A tento cíl predikuje řadu věcí, z nich je nejdůležitější je asi tato: „chcete-li dobře vzdělané dítě, musíte pro něj vytvořit atmosféru bezpečí“. Jsou-li uspokojené mozkové potřeby bezpečí, dovolí to neuronům v mozku dělat „brigády“, třeba se učit češtinu či matematiku. Nejsou-li potřeby bezpečí uspokojené, matematika poletí z okna. Mozek je vždy zaměřen na bezpečnost.

Pokud se budete zlobit a křičet na své dítě, že něco neumí pořádně, že pořádně nejí, že se loudá s čímkoliv, tak pozornost dítěte se zaměří na vás, jako zdroj nebezpečí a činnost, kterou mělo dělat mozek v nebezpečí obr2(lépe,rychleji, apod.), jde úplně stranou. Dítě se zasekne, soustředí na nebezpečí, přepne na svůj „plazí mozek“ a je připraveno buď na útok, útěk nebo strnutí. Na útok je příliš slabé, utéct většinou nemá kam a tak zbývá jediná možnost. Zastaví se nejen v těle, ale i v mozku a čeká, co se bude dít dál.

Myslíte si, že v tu chvíli vnímá obsah vašich dobře míněných rad a pouček? Samozřejmě, že ne. V tu chvíli vnímá ostřeji svými smysly, vnímá emoce a to je jediná platforma, jak se s ním dá komunikovat. mozek v nebezpečí obr1Vytvořit znovu pocit bezpečí a důvěry (nejlépe dotykem, objetím, pohlazením, tónem hlasu) je jediná možnost, jak jej vrátit zpět, třeba k učení. Mozek nikdy nepřeroste svoje primární zaměření na přežití. (Více o tomto tématu najdete například na www.nevychova.cz.)

Většina rodičů však komunikuje se svými dětmi normálně, ve stavu bezpečí. A víte, že to, jak často a jakým způsobem mluvíte na děti od malička, ovlivňuje i jejich inteligenci? Spojení mezi slovy a chytrostí bylo objeveno prostřednictvím několika výzkumů.

V jedné studii se badatelé „nahrnuli“ do domova jedné rodiny každý měsíc po dobu tří let a zaznamenávali každý jednotlivý aspekt verbální komunikace, kterou rodiče praktikovali se svými dětmi. Měřili všechno možné a těsně před ukončením návštěv zadali dětem IQ testy. Tohle prováděli s několika desítkami rodin, které potom sledovali ještě několik let. A co zjistili analýzou těchto měření? Čím více rodiče hovořili se svými dětmi, i v těch nejranějších okamžicích života, tím lepšími se staly lingvistické schopnosti jejich dětí a tím rychleji dosahovaly úspěchu. Rozmanitost mluvených slov byla stejně důležitá jako jejich počet. Děti, na něž rodiče mluvili pozitivně, bohatě a pravidelně, znaly dvakrát více slov než děti, jejichž rodiče na ně mluvili minimálně. Už ve věku tří let měly takové děti jedenapůlkrát vyšší skóre v IQ testech. Když pak nastoupily do školy, jejich dovednosti ve čtení, vyslovování a psaní se vznášely vysoko nad dovednostmi dětí v méně verbálních domácnostech. Ale pozor: aby byl mozek vašeho dítěte ve výhodě, k tomu je zapotřebí skutečná, živá osoba, ne hlas z reproduktoru čehokoliv.

Kromě množství záleží i na způsobu mluvení. Rodiče na celém světě mají tendenci hovořit ke svým dětem ve formě řeči zvané „parentese“ nebo „baby talk“. Parentese řeč je typická vysokými tóny a zpěvavým hlasem s protahovanými samohláskami. Přestože si rodiče ne vždy uvědomují, že to dělají, tento druh řeči pomáhá dětskému mozku k učení. Proč? Je daleko jednodušší rozumět mluvčívideo6-minimu, který zpomalil. Parentese také dělá zvuk každé samohlásky zřetelnějším a vysoké položení hlasu může dětem pomoci v napodobování, protože s jejich malým hlasovým ústrojím dokážou produkovat pouze vysoko položené zvuky.

A kdy začít s tímto mluvením? Odpověď je jednoduchá „hned jak se narodí“. Mluvte na děti „co se do nich vejde“, jak doporučujeme i v našem programu na podporu rozvoje dětí již v raném věku na www.miminkoplus.cz v části o rozvoji řeči a komunikace, kde jsou i podrobnější návody. Dítě vám dá samo najevo, kdy už má dost a pozorný rodič to lehce pozná.

A samozřejmě nezapomeňte na ten pocit bezpečí, v rámci kterého vše funguje.

Určitě si vzpomenete na situace v dospělosti, kdy na vás třeba váš partner z nějakého důvodu slovně zaútočil. Jak jste zareagovaly? Určitě ne vždy věcně. Nastoupí váš plazí mozek, to znamená jedna z variant útok – únik – strnutí. Zaútočíte taky, někam prchnete nebo si řeknete, jen ať se vyřádí, vždyť to stejně nemá cenu. Nebo to máte jinak? Napište.

Hezký den přeje

Miroslav Wilczek

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.