Mýty a skutečnost

Mýty o novorozencích ve světle současných poznatků.

Podívejte se na vaše čerstvě narozené miminko. Co vidíte. Je to uzlíček svalů a kostí nebo je to skutečně lidský jedinec, který myslí a cítí? Co nám říká, když pláče nebo si jen něco brouká? Až do nedávna existovalo mnoho teorií o novorozencích, ověřených informací však jen málo. Dlouhá staletí byla miminka od nás ostatních oddělena závojem nevědění. Byla obdivována, ale zajímalo nás jenom, kolik váží a měří a zda přibírají pravidelně na váze. Zacházelo se s nimi jako s neschopnými tvory bez rozumu a vědomí sebe samých. Ještě věda 20. století tvrdila, že křik kojenců jsou jen náhodné zvuky, jejich úsměvy jsou bez smyslu a jejich výrazy bolesti jsou jednoduše reflexy.

Tyto dezinformace měly vliv na pohodové rané dětství a v jeho důsledku i na život v dospělosti. S rozvojem výzkumných metod a rozvojem vědy vůbec se v posledních desetiletích objevují nové a často překvapivé informace. Přední vědci pějí nyní na novorozence jen samou chválu. Postupně se potvrzuje existence mnoha schopností nemluvněte ve stále nižším věku. Základní pravidlo vývojové psychologie, že každé složitější chování musí začínat jako jednoduché a postupně se vyvíjet, se začalo jevit jako zastaralé.

Novým a překvapujícím zjištěním je, že mnoho druhů chování je od počátku komplexních. Miminka vědí více, než se předpokládalo. Již po několika minutách, kdy je novorozenec v kontaktu s matčiným obličejem, jej dokáže rozeznat v galerii fotografií. Novorozenci jsou zvědaví a dychtiví po učení. Jejich smysly jsou hladce koordinovány hned při narození. Oči se natáčejí společně s hlavou ve směru zvuku, sají z prsu a dýchají v perfektní synchronii, při první známce ohrožení reagují křikem. Díky novým schopnostem elektronového mikroskopu, ultrazvuku a jiných přístrojů máme ucelený obraz vývoje všech částí těla ještě během nitroděložního vývoje.

Nové studie například ukazují, že chuť začíná fungovat okolo 14 týdne po početí a sluch okolo 20 týdne. Už v osmém týdnu těhotenství je prenatální dítě schopno cítit v plodovém vaku vlas a vykazuje na pošimrání konzistentní reakci, to znamená, že vnímá dotyk. Během těhotenství se vyvinou také všechny smyslové struktury, které umožní novorozenci užívat čich stejně jako dospělý člověk. Podobně je to se zrakem. Dítě hned po narození vidí nejlépe na vzdálenost kolem 30 cm, přesně tak, aby mělo zaostřeno na matku. Že se dítě učí ještě před narozením, prokázaly četné experimenty. (Více v e-booku „Já miminko – první část“ na stránkách www.miminkoplus.cz).

A jaké jsou mýty o novorozencích?

Jsou malí, nic neumí.

Věk je kategorie, která pracuje proti novorozencům. Aniž si to uvědomujeme, máme sklon brát na lehkou váhu věkové skupiny odlišné od té naší, ať už je to novorozenec, batole, dítě, adolescent, starý člověk. Jakýmsi způsobem se tito „ostatní“ zdají být méněcenní, nezpůsobilí a neschopní být úplnými lidskými jedinci, jakými jsme my. Být mladší všeobecně znamená mít nižší společenské postavení. Máme za to, že novorozené dítě není někdo, komu bychom mohli skutečně naslouchat, od koho bychom se mohli učit nebo koho bychom mohli chránit před neadekvátním zacházením. Novorozenec se stane osobností v nějaké pozdější době, snad až bude chodit, mluvit nebo začne chodit do školy.

Jaká je skutečnost? Vypadá to, že se děti začínají chovat jako individuality už dlouho před narozením. Zabývají se činnostmi, které jim vyhovují, vyjadřují preference vůči určitým zvukům, pohybům i chutím, již v děloze reagují na nebezpečí. Jakmile se narodí, zabývají se mnoha komplexními činnostmi, regulují svou aktivitu a odpočinek, učí se a zároveň také učí své rodiče a všechny v okolí. Vyjadřují emoce, budují intimní vztahy a zapojují vás do dialogu. Pozorujte své miminko, jak vyjadřuje pocity štěstí, překvapení, smutku, strachu, hněvu, zájmu nebo stresu.

Novorozenci nepotřebují své matky.

Tento mýtus ospravedlňuje ponechávání miminek na novorozeneckých odděleních porodnic bez jejich matek, což je praxe prezentovaná jako nezbytná pro zajištění zdraví dítěte.

Opak je pravdou. Novorozenci získávají od svých matek nejen protilátky chránící před infekcemi, ale také individuální pozornost, potřebnou pro pocit vlastního bezpečí. Tu mezi ostatními miminky nenajdou. Když dítě leží u své matky, pomáhá mu to regulovat jeho tělesnou teplotu, rychlost metabolismu, hladinu hormonů a enzymů, tep i dýchání.  Oddělení matek od novorozenců je psychofyzickou deprivací a citovým týráním. Matky hluboko uvnitř vědí, co vědci teprve objevují, že vztah mezi matkou a novorozeným dítětem je oboustranný, reciproční a magický. Pláč spouští tvorbu mateřského mléka, jediné dokonalé stravy pro děti. Vitální síla pohledu a doteku dítěte pomáhá vyvolat pocity a schopnosti, které jsou nutné pro úspěšné mateřství. A novorozenci potřebují slyšet hlas matky, rozpoznat její vůni a výrazy obličeje. Potřebují se s ní synchronizovat ve spánkových cyklech, potřebují zkrátka vědět, že jejich matky jsou v pořádku.

Kdo neumí mluvit, nemyslí.

Až donedávna se specialisté zkoumající mozek shodovali v tom, že novorozenec má malý rozum. Že mozková kůra novorozence se podobá mozkové kůře dospělé krysy. Jak by mohl novorozenec myslet s tak ubohou výbavou? Používají se pojmy jako presymbolická funkce mozku. Jinak řečeno, novorozené děti jsou beze slov a beze slov přece nemohou myslet.

Poslední výzkumy však ukazují, že novorozené děti myslí hodně, prostřednictvím řeči i bez ní. Miminka se po něčem natahují, vysílají zvědavé pohledy, mračí se nebo křičí na protest, či vrní uspokojením. Novorozenci také pozorně naslouchají svým matkám, když jim čtou pohádky nebo zpívají písničky a dávají přednost těm příběhům a písničkám, které slyšeli týdny před narozením. A dokonce když matka začne číst pozpátku (řeč nedává smysl), přestanou poslouchat. Další známka myšlení. Bylo zjištěno podle výzkumů mozkových vln, že miminka mají více snů ve spánku, než dospělí. Mění se jim výrazy tváře a mají podobné pohyby těla jako dospělí. Jak by se jim mohly zdát sny, aniž by mysleli?

Neuvědomují si sami sebe.

Bez plně vyvinutých smyslů a mozku nemůže být žádné vnímání sebe samého ani druhých. Psychoanalytikové prohlašovali, že novorozenci neodpovídají na sociální signály, nejsou schopni sociálních vztahů a sociální komunikace. Novorozence charakterizovali jako sebestředné (švýcarský psycholog Jean Piaget) a zaujaté jenom sami sebou. Během několika prvních týdnů se dítě nijak zvlášť nezajímá o vnější prostředí.

Pokud tento názor přijmete, budete připraveni o intimní dialog se svým miminkem a o mnoho darů, které je vám vaše dítě připraveno dát. Děti pozorně sledují změny ve vaší tváři a okamžitě mimicky napodobují výrazy smutku, štěstí nebo překvapení. Miminka, i když jsou hladová, přestanou jíst, aby si poslechla něco zajímavého. Pokud slyší plakat jiné děti, přidají se k nim. Pokud slyší nahrávku vlastního pláče, obvykle plakat přestanou, což je důkazem toho, že poznávají sebe sama.

Miminka necítí.

Porodní sály, porodnické nástroje a medicínské procedury byly koncipovány v době, kdy podle všeobecného mínění platilo, že novorozené děti ještě nemají vyvinuté smysly a na jejich pocity se tedy nebral ohled. Chladné sály, oslepující světla, tvrdé a rovné pracovní plochy, rušná atmosféra a často nepříjemné zacházení s novorozenci. Běžná praxe ošetřujícího personálu vůči novorozencům byla, ať už nevědomky nebo nepřiznaně, traumatizující. V roce 1975 začal francouzský porodník Fréderick Leboyer volat po novém přístupu k porodu, který nazval porod bez násilí. Jeho kolegové tenkrát potřebu změny odmítli a dál veřejně zastávali mýtus o tom, že novorozenci ve skutečnosti necítí a průběh svého narození nevnímají.

Nově objevenou pravdou je, že všechny novorozené děti mají aktivní smysly, které používají stejně jako dospělí. Jejich bolestný křik a pláč je autentický. Miminka nejsou bez citu, jsou to někteří dospělí, kterým cit chybí.

Malý mozek = primitivní tvor.

Pravděpodobně nejničivější mýty o novorozencích se týkají jejich mozků. Malý mozek novorozeně má asi jen jednu čtvrtinu své konečné hmotnosti a objemu a je neschopný vyšších funkcí jako je myšlení a paměť. Tento předpoklad vládl 100 let lékařství i psychologii a podporoval tak špatné zacházení v porodnictví i pediatrii, akceptované jako běžná součást porodu.

Viděno zpětně, specialisté, věnující se výzkumu mozku udělali jednu z klasických chyb vědy, když mozek rozdělili na části, aby zjistili, jak funguje. Skutečnost je taková, že mozek pracuje správně jen jako celek. Tady si dovolím upozornit na analogii s lidským tělem. Bohužel podobnou chybu dělají i dnes lékaři, když se podle své odbornosti věnují jenom jedné části těla a ostatní souvislosti neberou na zřetel.  Je zřejmé, že celostní medicína ještě musí bojovat o své místo na slunci.

Nejvážnější chybou bylo oddělit mozek od endokrinního a imunitního systému. Současný výzkum dokazuje, že všechny tři oblasti jsou elegantně propojeny v jeden spojitý centrální inteligenční systém. Je prokázáno, že lidé si dokážou vzpomenout na vlastní porod (např. v rámci hypnózy), i když jejich mozek nemá ještě dokončenou myelinizaci nervových drah a tudíž se signály teoreticky nemohou správně přenášet po těchto drahách. Pravdou je to, že myelinizace začíná už několik týdnů po početí a dokončena je až v adolescenci. Není tedy žádným měřítkem toho, čeho je mozek novorozence schopen.

David Chamberlain (USA) studoval více než deset let příběhy lidí v souvislosti s jejich vlastním porodem, který se jim v rámci terapie vybavoval. Ukázalo se, že jejich charakter se neodvíjí od jejich věku a není v žádném zásadním ohledu vývojový. Je totiž přítomný od začátku. Porodní vzpomínky byly jak inspirující, tak depresívní. Děti, které byly už od početí vítané, a které se šetrně narodily do milujících rukou, začínají svůj život pozitivně. Vyhlížejí do světa s obrovským zájmem a zvědavostí, jednají s pocitem bezpečí a vytvářejí si pevné vztahy se svými rodiči. Děti, které zažily traumatizující porod, si potom nesou své trauma dlouhá léta, často i do dospělosti. Záleží na mnoha okolnostech, zda se jedná o psychické poškození nebo nějakou fyzickou újmu a na úrovni následných vztahů a života vůbec.

Ať mají všechny děti jenom ty nejpříjemnější porodní vzpomínky.

 

Hezký den

Miroslav Wilczek

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.