Ohrožuje porodnictví budoucnost lidského druhu?

Francouzský porodník Michel Odent je známý zejména díky svému zásadnímu přínosu na poli humanizace porodnictví. „Porod má pouze dva nezbytné účastníky: Matku a dítě,“ říká v rozhovoru pro Babyweb.cz, který si dovolím zde sdílet.

„Ocitli jsme se ve zlomovém bodu, kde humanizace porodnictví naráží na kulturní povědomí. Počet žen, které porodí dítě přirozeně, klesá. Bude za několik generací hormon lásky oxytocin pro poromimid zbytečný? Co se stane s civilizací? Jde o budoucnost druhu Homo sapiens,“ varuje Michel Odent.

Jaká je nebo by měla být role osob, které obklopují rodící ženu u porodu?

Existují dva pohledy na porod: Fyziologický a kulturní. Základem stávajícího kulturního konceptu je, že žena neumí porodit sama. Příkladem je i jazyk, který v souvislosti s porodem používáme: Dítě porodí porodník… Ženy dnes nerodí, někdo rodí za ně. A rodičku obklopuje několik lidí.

Naše kulturní podmíněnost je ovšem v kontrastu s fyziologickým úhlem pohledu. Podle něj jsou ve skutečnosti jen dva nezbytní účastníci porodu: Matka a dítě. Naší jedinou nadějí je zohlednit to, co učí fyziologie. Pouze moderní fyziologie má tu moc, aby zvrátila tisíce let kulturní podmíněnosti.

Jaké je tedy fyziologické hledisko porodu?

Z pohledu fyziologie je přirozený porod nevědomý proces. Řídí ho primitivní mozkové struktury. Nedobrovolnému nebo nevědomému procesu se nedá nijak pomoci, ale existují faktory, které ho mohou narušit.

Ale co lékařská pomoc?

Porod není řízen tou částí mozku, která myslí. Řídí ho archaické, primitivní části mozku. Při procesu porodu musí neokortex, náš intelektuální mozek, přestat fungovat. Když tlumíme jeho aktivitu, více se podobáme ostatním savcům, kteří mají porod lehčí než člověk.

Pokud žena rodí sama bez lékařských zásahů, přijde chvíle, kdy se odřízne od zbytku světa. Zapomene na všechno, co se naučila o porodu, je jí lhostejné, co se děje okolo ní, a může se chovat způsobem, který by byl za běžných okolností u civilizované ženy naprosto nepřijatelný. Odváží se křičet, nadávat, najednou je neslušná, říká nesmysly, může se ocitnout v těch nejbizarnějších polohách. Jsou to často primitivní polohy na všech čtyřech. Žena jako by najednou byla na jiné planetě. Už není ovládaná neokortexem. A měla by být chráněna před čímkoliv, co by její neokortex mohlo stimulovat.

Jak tedy porodní proces chránit?

Když komunikujeme prostřednictvím jazyka, zpracováváme to neokortexem. Proto je základní potřebou porodu ticho. Neokortex stimuluje rovněž zima, světlo, situace, kdy se cítíme být pozorováni, a vnímání možného nebezpečí. Tehdy tělo uvolňuje adrenalin.

Pokud savci uvolňují stresové hormony ze skupiny adrenalinu, nemohou uvolňovat porodní hormon oxytocin. Oxytocin je hlavní složkou koktejlu hormonů lásky, který zajišťuje bezproblémový průběh porodu a navázání vazby mezi matkou a dítětem. Proto k porodu patří ticho, teplo, šero, pocit soukromí a bezpečí.

Je tedy pro ochranu porodního procesu nezbytné, aby žena rodila sama?

Prototypem osoby, se kterou se cítíme bezpečně, aniž bychom si připadali pozorováni, je matka. Tuto mateřskou postavou představuje porodní asistentka. To, že porodní asistentky v některých zemích téměř vymizely, je známkou silně zakořeněného kulturního neporozumění porodnímu procesu. Popíšu situaci, která může porod velmi zjednodušit, i když je v naší společnosti možná kulturně nepřijatelná.

Máme rodící ženu, kolem ní není nikdo kromě jedné zkušené porodní asistentky, která mlčí, sedí v rohu a plete. Opakovaná činnost jako pletení snižuje hladinu adrenalinu v krvi. A hladina adrenalinu v krvi porodní asistentky je velmi důležitá – pokud ji má vysokou, přenáší se to na rodící ženu a může to porod ztížit.

Zkušená porodní asistentka mlčí a sedí v rohu, takže se rodící žena nemusí cítit pozorována. Tato situace je zcela ve shodě s moderním vědeckým pohledem a mohla by porod velmi zjednodušit, ale není považovaná za politicky korektní, protože úplně vyvrací naše kulturní přesvědčení.

Moderní trendy jsou ale úplně opačné…

Ocitli jsme se ve zlomovém bodu, kde humanizace porodnictví naráží na kulturní povědomí. Žena potřebuje k přirozenému porodu teplo, pocit bezpečí a soukromí, aby se vyplavil hormon oxytocin. Porodnice to nahrazují kapačkou s umělým oxytocinem, která nahrazuje přirozený hormon, nemluvě o porodu císařským řezem.

Počet žen, které porodí dítě a placentu přirozeně díky hormonu lásky klesá. To vyvolává otázky. Co nastane za několik generací? Budou hormony lásky pro porod zbytečné? Jaký to bude mít dopad na vztah matky a dítěte? Co se stane s civilizací? Nacházíme se v závažné situaci, jde o budoucnost druhu Homo sapiens. Můžeme jen doufat, že 21. století díky pohledu fyziologie znovu objeví potřeby rodících žen. Je to naše jediná naděje.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.