Pochovat, či nepochovat?

Čeština je krásný jazyk s mnoha zajímavými zákoutími a často se stává, že mluvíme o něčem a myslíme úplně něco jiného. Lidé běžně něco říkají, ale neuvědomují si význam slov, která ze svých úst vypouští. Ve své terapeutické praxi jsem se naučil naslouchat tomu, co kdo říká a rozpoznávat, co tím vlastně myslí, i když to někdy není jednoduché. Asi budete se mnou souhlasit, že nejvíce nedorozumění vzniká ve výkladu slov v partnerských vztazích. Ženy mají jiný slovník než muži. O tom už byla napsána spousta knih, ale pořád se učíme, stále je velký zástup zájemců o kurzy a semináře s touto tématikou. Ale zpět k věci, tedy k nadpisu tohoto článku.

Nebudu se zabývat různými, ve své podstatě nelogickými spojeními (protimluvy), jako například strašně krásné, šílená radost a další (třeba poctivý politik). 🙂 Dokonce jsou i spojení zdánlivě nelogická, ale údajně funkční, jako například učit angličtinu nemluvňata. Ale o tom třeba někdy jindy. To, co mi nesedí, zvláště když se to týká mých malých dětí, je zažité: „Můžu si ho nebo ji (Pepíka, Haničku …) pochovat?“ Slyším tam: „Půjč mi to dítě a já je pochovám“. Ale proč bych měl nechat někomu pohřbít své zdravé, čerstvě narozené dítě? Co ti lidé mají za lubem? Jaký jiný tajný úmysl asi mají? Kam s ním jdou!!? 🙂 Já nechci přežít své děti, tak proč je chtějí pochovat?

Nedávno mi jedna maminka psala email v souvislosti s naším programem Miminko plus o svém postiženém synovi, který prodělal hypoxii (jednoduše řečeno nedostatek kyslíku, přidušení) a mimo jiné psala: „pochovala jsem si ho až za 5 dní“ (myšleno po porodu). Nejdříve jsem se lekl a říkal si, proč ho mohla pohřbít až za 5 dní a proč mi o tom píše, ale pak mi došlo, když jsem pokračoval ve čtení, že nepíše o pohřbívání, ale o úplně něčem jiném. Holt mužský mozek.

Samozřejmě, že ti, co to říkají, nevnímají slovo pochovat ve smyslu pohřbít. Ale přijde mi to jako chlapovi, zvláště v souvislosti s miminky, docela morbidní. Od slova chovat nebo chovat se jsou různá synonyma, např. poKristýnka sama1čínat si, vést si, jednat, nakládat, zacházet, tvářit se, ale třeba i pěstovat. Mimochodem, proto se asi často lidem pletou pojmy chovat a pěstovat. Chovají se zvířata a pěstují rostliny, ale nezřídka slyšíme i ze sdělovacích prostředků, jak si někdo pěstuje na zahrádce třeba slepice. 🙂 Co ale říct místo dokonavého slovesa pochovat? Ono by stačilo říct jenom chovat. Půjč mi Pepíka, já ho budu chovat (nosit, bavit, hrát si, atd.). Nebo já si ji pohoupám, ponosím, pomazlím…  A nikdo vás nemůže nařknout z nekalých úmyslů. Ty určitě stejně nemáte, ale takové rodiče jako jsem já, to už nebude provokovat k psaní podobných článků. 🙂

Hezký den.

Mgr. Miroslav Wilczek

P. S.: Mimochodem na podporu léčení následků hypoxie je program Miminko plus na www.miminkoplus.cz velice vhodný.

Komentáře

  1. Lea napsal:

    Pane Wilczeku,

    jste moudrý a velmi vnímavý člověk.
    Tímto článkem jste mě velice potěšil, protože i já si všímám, jak špatně se lidé v mém okolí vyjadřují. Mnohokrát jsem kvůli tomu měla pocit, že jsem méně bystrá, neboť jsem vyslovené pochopila jinak… Dnes, díky Vašemu článku vím, že chyba nebyla ne mé straně… A za to Vám moc děkuji.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.